S Krajskou nemocnicí Liberec je vaše profesní dráha spojena poměrně úzce a dlouhodobě. Proč jste se rozhodl pro změnu a přijal nabídku na vedení frýdlantské nemocnice?

 

Mrzí mě, že hned na první otázku musím odpovídat pomocí tisíckrát obehraného klišé: „je to výzva“. Pověst frýdlantské nemocnice byla v minulosti více než dobrá, ale za poslední roky bohužel trochu utrpěla. Nemyslím si ale, že by se kvalita poskytovaných služeb zhoršila, jen je tu velký rozpor mezi nereálnými očekáváními veřejnosti a třeba i zaměstnanců a možnostmi malé soukromé nemocnice v prostředí zdravotnictví 21. století. Frýdlantská nemocnice už nikdy nebude poskytovat medicínu na úrovni té liberecké, na to se medicína příliš specializovala, ztechnizovala, ale prostor pro malou nemocnici tu určitě je. Ve Frýdlantě nemůžeme dělat vše, co v Liberci, ale to co dělat můžeme, můžeme dělat dobře a kvalitně a navíc v prostředí, které je příjemnější, takřka rodinné. V tom může být naše síla. Za jeden ze svých stěžejních úkolů pokládám vysvětlování našich možností, narovnání vztahů s veřejností i s libereckou nemocnicí. Současně ve frýdlantském výběžku bydlím, takže mám i osobní zájem na tom, aby frýdlantská nemocnice fungovala, bez ní by se atraktivita našeho regionu výrazně snížila, navíc je tu i aspekt sociologický, existence nemocnice atrahuje do regionu inteligenci, pracovní příležitosti, zvyšuje životní úroveň… To už se dostávám hodně daleko, takže se můžu vrátit zase na začátek: „je to výzva!“

 

Zůstáváte ale zároveň technickým ředitelem Krajské nemocnice Liberec, a.s., jak se podařilo narovnat vztahy mezi znepřátelenými nemocnicemi?

 

V Liberci mám ještě spoustu nedodělané práce, a jelikož se chystá výběrové řízení na generálního ředitele liberecké nemocnice, je pravděpodobné, že si nový generální ředitel bude chtít do týmu vybrat svého člověka. Pro KNL by bylo nevýhodné, aby pozice technického ředitele zůstala zatím neobsazená nebo tam byl narychlo někdo na pár měsíců dosazen bez znalosti souvislostí. Proto jsme se se současným vedením nemocnice i zástupci vlastníků dohodli, že v pozici technického ředitele KNL zatím zůstanu. Zároveň je ale důležité, aby i frýdlantská nemocnice měla už stabilní dlouhodobé vedení, takže ani EUC již nemohla déle čekat. Díky moudrému přístupu pana hejtmana Půty i pana Blaško došlo k dohodě o mém současném působení v obou nemocnicích. Osobně v tom vidím pro obě nemocnice oboustranné výhody.

 

Jak obecně vnímáte vztahy mezi managementy nemocnic v Libereckém kraji?

 

Upřímně řečeno… myslím, že mluvit o vztazích by bylo nadnesené. Vztahy se budují dlouhodobě a systematicky a k tomu mezi managementy nemocnic v Libereckém kraji nedocházelo. Je to asi dáno i tím, jak různorodá zdravotnická zařízení tu máme – od velké nemocnice fakultního typu v Liberci po jednoprofilovou léčebnu respiračních nemocí ve Cvikově, od nemocnic vlastněných krajem, či městy po soukromé nemocnice, od obchodních společností po příspěvkové organizace… Přirozeně pak mají různorodé zájmy, cíle i problémy a dosud si každý vše řešil sám a víceméně izolovaně. Snaha tento stav změnit tu několikrát byla, naposledy například v podobě Aliance nemocnic Libereckého kraje, ale i tento pokus vlastně reálně vyzněl do prázdna. Podle mého názoru je to škoda, protože budou-li spolu managementy nemocnic více komunikovat a budovat reálné vztahy, nemůže to to být pro nikoho nevýhodné.

 

Spory mezi libereckou a frýdlantskou nemocnicí vznikaly v minulosti kvůli provozování interního péče ve Frýdlantu. Už jste se domluvili na režimu, jenž by vyhovoval oběma nemocnicím?

 

Bylo by to skvělé, ale takhle rychle to opravdu nejde. Ostatně do Frýdlantu nastupuji teprve zítra (rozhovor byl pořízen 31.8. 2017, pozn. redakce), takže bude ještě chvíli trvat, než celou situaci řádně zanalyzuji. Personální situace ve specializaci interních lékařů je nicméně obecně nelehká a obnova interního oddělení ve Frýdlantě určitě není na pořadu dne. Určitá řešení v hlavě ale mám. Uvidíme, nakolik budou realizovatelná a akceptovatelná i pro ostatní v regionu, tak aby byla všestranně výhodná.

 

O koupi frýdlantské nemocnice dříve projevil zájem i Liberecký kraj. Myslíte si, že by bylo rozumným řešením začlenit podle původního návrhu frýdlantskou nemocnici pod KNL, podobně jako je tomu s turnovskou nemocnicí?

 

To je složitější otázka. Situace Frýdlantu nyní a Turnova v době začlenění pod KNL je přece úplně jiná, takže ji nejde srovnávat. Koupě je pak vždy otázkou nabídky a poptávky a ta se v současné době nepotkává, takže se o takovém scénáři nemá nyní cenu bavit. 

 

Jste z lékařské rodiny a žijete na Frýdlantsku. Může to být pro vás v komunikaci se zdravotníky frýdlantské nemocnice výhodou?

 

To se teprve uvidí. Fakt, že jsem vyrůstal v lékařském prostředí (otec lékař, matka zdravotní sestra, pozn. redakce), je pro mě určitě výhodou v tom smyslu, že od malička vím, o čem ta povolání jsou. Hluboce si zdravotnických povolání vážím, na druhou stranu vím, že i zdravotníci jsou jen obyčejní lidé a aby celá nemocnice fungovala, musí pro ně platit pravidla, jako pro každého jiného. Lékaři to neslyší rádi, ale nemocnice nemůže být řízena čistě zdravotnickým pohledem, protože na to, bohužel, nemá české, ale ani jiné zdravotnictví na světě, dostatek prostředků.